Projekt SpaceOne nám změnil život, říká Tomáš Pejchal, který letos musel společně s dalšími členy loňské posádky spolurozhodovat o tom, kdo z konkurzu postoupí dál a kdo ne (výběr posádky SpaceTwo v roce 2006 – poznámka redakce). Až si přečtete to, co poslal do řídícího centra, poznáte, že dělat porotce není vůbec snadné.
Jsem moc rád, že jste nás pozvali a dali nám možnost nakouknout „do zákulisí“. Je to pro mě (a pro nás všechny) velká zkušenost, připravit program pro kosmonautské adepty tak, abychom je trochu poznali a mohli několik z nich vybrat do posádky.
Člověk to vnímá úplně jinak, když se konkurzu účastní jako soutěžící, nebo jako člen poroty. Jako organizátoři jsme stále byli v časovém presu, všechno muselo probíhat rychle. Než jsme stačili ohodnotit první skupinu, už dorazila druhá, k tomu ještě přestal jít internet na jednom počítači, takže nám zbyly už jenom tři, museli jsme tedy proházet skupiny a změnit pořadí úkolů… Stále jsme museli něco řešit, reagovat na nečekané situace. Ale zvládli jsme to – vždyť jsme tým!
Díky tomuto konkurzu jsme se opět mohli setkat s ostatními členy SpaceOne, oprášit týmovou spolupráci a být jeden den spolu. Za to díky moc. Je to složitý se někde sejít a tohle byla ideální příležitost.
Ale zpátky ke konkurzu. Naše finální kandidáty do posádky jsme vybírali v metru cestou do Planetária; a že bylo o čem přemýšlet a diskutovat dosvědčí i to, že nikdo nedával pozor na cestu, takže jsme málem přejeli… 
Vybírání bylo o to složitější, že jsme věděli, jak moc nám projekt SpaceOne změnil život, a teď jsme rozhodovali, komu život takhle změníme, a komu ne. Je to ohromně těžký, muset vybrat třeba na poslední místo v posádce jen jednoho člověka, když váháš mezi třemi. A víš, že tady se hraje o hodně.
Velkou zkušeností taky byla společná porada s „dospělou“ porotou. Opravdu jste nás brali jako rovnocenné partnery a přijímali jste naše návrhy a názory naprosto vážně. Je to super zážitek, být s panem Vladimírem Remkem v jedné porotě a společně rozhodovat!
I přesto (a možná právě proto), že jsem věděl, kdo se dostane do posádky, na mě hodně zapůsobilo vyhlášení výsledků. Pozoroval jsem ty nervózní, napnuté a zvědavé obličeje a pak tu radost po vyhlášení; a přesně se mi vybavily pocity, které jsem zažíval před rokem – ta nervozita, napětí, očekávání, snaha zůstat v klidu… Vzpomněl jsem si i na takové „maličkosti“, jako kde a vedle koho jsem stál, kde stála porota, stoleček s cenami… Myslel jsem si, že na tyhle drobnosti jsem už zapomněl, ale „na místě činu“ se mi všechny ty vzpomínky vrátily.
Bylo to krásné vzpomínání! Celý den jsme si všichni z naší posádky moc užili, ještě jednou díky!
Tak tedy Letu zdar!
Tomáš Pejchal, pilot a palubní inženýr
23.10.2006
Původní text: Malé (ale naše) noviny