Helena Havelková, palubní lékařka Expedice Mars 2012, a její příběh:
Dobrovolnictví mě nadchlo!
Studentku gymnázia a koordinátorku dobrovolníků Helenu jsem požádala o rozhovor na základě doporučení její mentorky, která ji popsala jako nesmírně aktivní dívku se spoustou zájmů. Když mi pak v kavárně v centru Brna Helena vyprávěla o všem, co dělá, nestačila jsem se divit a obdivovat její nadšení a energii. Teď máte tu možnost i vy!
Jak si užíváš prázdnin? Určitě nesedíš doma…
V podstatě jo, ale na začátku prázdnin jsem jela do Prahy a na festival do Karlových Varů. Včera jsem byla na schůzce brněnských toastmasterů, pořádají prý nějaký kemp, tak bych si tam chtěla zlepšit prezentační dovednosti. Ještě mě čeká letní škola programování, kromě toho se zaučuju v nové práci, mívám velké výdaje, takže potřebuju brigádu i během školního roku (smích).
To je spousta aktivit.
Vždycky jsem měla prázdniny přesně naplánované už měsíc nebo dva dopředu, letos jsem to nechala osudu a užívám si to.
Co tě nejvíc baví ve škole?
Důležitější než výuka pro mě jsou mimoškolní aktivity, takže často chybím. Třeba vzdělávací konference mi dá víc, než když musím sedět a poslouchat fakta, která si můžu sama přečíst. Chtěla jsem si zažádat o individuální výuku, ale vedení školy je proti – prý ji můžou mít jen sportovci a to já rozhodně nejsem. Nakonec jsem se naštěstí s panem ředitelem domluvila, že mě podrží, kdyby mě učitelé nechtěli kvůli příliš velké absenci klasifikovat.
Chystáš se studovat dál?
Určitě! Studium mě baví, jen mi nevyhovuje styl výuky u nás na škole. Když jsem ale přemýšlela, jaký obor si vybrat, k ničemu jsem se nedobrala. Myslela jsem si, že dostanu nějaké doporučení v mentoringovém programu, kam jsem se přihlásila, ale mám v tom spíš ještě větší zmatek. Předtím jsem si byla jistá, že chci zůstat v Česku, ale mentorka mi dala přehled škol všude na světě. Mám otevřených tolik možností, že nejsem schopná se rozhodnout. Teď jdu do třeťáku, takže už na to mám jen dva roky. Aspoň vím, z čeho chci maturovat – z matematiky, angličtiny, češtiny a španělštiny.
Zmínila jsi mentoringový program. V čem spočívá?
Je určený pro středoškoláky a jeho cílem je vytvořit s mentorem společný projekt. Na jeho zpracování jsme měli půl roku a na konci programu měl každý prezentaci. Já pracovala na vzdělávací přednášce s názvem „Multikulti svět“, což bylo zrovna aktuální téma vzhledem k vlně strachu z uprchlíků a převládajícím názorům typu „vemte vidle a vyžeňte je“. Chtěla jsem proto vysvětlit pojmy jako integrace a asimilace a reflektovat aktuální dění.
Jsi koordinátorkou dobrovolníků organizace AFS, který u nás pořádá výměnné pobyty pro středoškoláky. Jak ses k tomu dostala?
Všechno začalo, když mi bylo třináct a jela jsem do Belgie v rámci vzdělávacího projektu na kosmonautský výcvik. Seznámila jsem se se slečnou, která dobrovolničí, a velmi mě to nadchlo. Byla jsem ale ještě moc mladá, takže jsem musela dva roky počkat, než jsem se zapojila.
Celý článek na webu Women of Brno
11. 9. 2016