Po celonoční cestě do belgického Výcvikového centra mladých kosmonautů v Transinne začíná ihned náročný dvoudenní výcvik!
Simulátory, sprcha, spánek
Kombinace, která nám, devítce statečných, proletovala hlavami. Kilometry do ESC v Belgii bohužel neubývaly rychlostí světla, ale přeci jen jsme se po deseti hodinách dočkali. Komplex Evropského vesmírného centra se rozprostřel v celé své kráse. Kráse monstrózní a budící respekt.
Vrháme se do toho opravdu po hlavě. Doslova. Multi-axis chair a matematická výzva. Připravit ruce na kalkulačku, ale předtím se usadit do křesla. Zní to jako pohodové ráno s úkolem do školy. Že? Přidejte si do této lineární rovnice ještě další neznámou. Rotaci. Pohyb trojitého okruží simulátoru do všech myslitelných i nemyslitelných stran.
Snad už od 12. 4. 2014, kdy jsme se začali přihlašovat do letošní Expedice Mars, všichni toužíme po jednom: nulové gravitaci. Parabolický let se sice nekonal, avšak oprava satelitu ano. Připoutáni k panelu s protizávažím se ve dvojicích pokoušíme rozsvítit čidlo na satelitu.
Snad nikoho z nás nenapadá, že bychom dnešní den ještě stíhali odletět do vesmíru. Velitelé slavnostně představují osazenstvo raketoplánu i řídícího střediska. Commanderem hlavní posádky se stává Honza, jehož osud bude mimo jiné záviset na pilotovi Adrianovi. Z řídícího střediska je jistí flight director Klára.
Stejné posty jsou obsazeny i u záložní posádky. Do statického simulátoru usedám já, dokumentaristka Verča. Po mé ruce usedá Filip. Osud pozemního řízení bere na svá bedra Marek.
Za sebe a celou naši posádku mohu říct, že v okamžiku, kdy usedáme na své pozice krátce po patnácté hodině, není nám příliš do zpěvu. Přeci jen kosmonauté trénují několik let, než vzlétnou k výšinám. Nám musí postačit krátká instruktáž.
Světe, div se. Oba týmy úspěšně vzlétáme, dokonce i přistáváme bez újmy na zdraví. I když po prvním usednutí do kabiny si nejsme jistí, zda se budeme vůbec schopni odlepit s raketoplánem Atlantis od rodné hroudy.
Pěkně se zapotíme, když řešíme výpadek počítačů, avšak díky audio podpoře a radám řídícího střediska problém úspěšně zažehnáme, abychom po necelých dvou hodinách byli zpět na Zemi. Oddychujeme si, jakmile vylézáme průzorem z raketoplánu.
Přežili jsme.
Nadšení, plní zážitků, které si v hlavách přemítáme ještě teď. Jedno však víme jistě, řidičák na raketoplán doopravdy oželíme.
Mise simulátory, sprcha, spánek pro dnešek dokončena. Třikrát sláva.
Veronika Synková
