Kosmonautika je neuvěřitelným předmětem lidského zájmu. Ostatně je založena na něčem tak přirozeně lidském, jako je vnitřní touha objevovat, poznávat bílá místa na mapě, popisovat cizí světy. Ale abychom mohli doletět, třeba i na Mars, tak nestačí mít jít tým schopných vědců a inženýrů, ale za nimi musí stát třeba i neuvěřitelná spousta diplomatů, politiků a úředníku. Jen díky těmto lidem, spolupracují země napříč Evropou s jediným cílem, objevovat a využít vesmír.
Proto jsme středu trávili s našimi finalisty tak trochu netradičně. V Bruselu jsme se vydali po Evropských institucích pochopit, jak Unie vlastně funguje a setkali jsme se s velice inspirujícími lidmi, kteří stojí za velkými evropskými projekty, jako je Galileo a Copernicus. V rámci těchto projektů se budují komplexní satelitní systémy, jeden pro navigaci, jakousi obdobu GPS, a jeden pro nepřetržité mapování země, což budeme moci využít například při přírodních katastrofách, nebo mapování stavu životního prostředí.
Hned dopoledne jsme vyrazili na slovenské zastoupení v EU, ostatně právě Slovenská republika v této době unii předsedá. Kde nás přijal pan Dušan Šándor, který je předsedou komise pro výzkum a vesmír. Dozvěděli jsme se mnoho o tom, jak se dělají evropská rozhodnutí týkající se vesmírného výzkumu, jak se české a slovenské firmy zapojují do projektu Copernicus a jak můžeme volně dostupná data ze satelitů využít i my, třeba k založení vlastního startUPu.
Potom jsme se na půl chůzí a na půl během ocitli na Evropské komisi. Možná vás bude zajímat, proč je Evropská unie někdy ve svých rozhodnutích tak pomalá? Problém je v ochrance. Než jsme dostali totiž povolení ke vstupu do budovy komise pro 13 lidí tak uplynula půl hodina. Naším hostitelem byla Agnieszka Lukaszczyk, která se stará o popularizaci programů Galileo a Copernicus. Musím říci, že jsme se na této schůzce hodně nasmáli, Agnieszka s humorem akceptovala i mnohdy za diplomatické hranice jdoucí dotazy našich účastníků a my odcházeli především s pocitem motivace, motivace pro další práci ve vesmírném výzkumu.
V budově Evropské komise se navíc při naší návštěvě zbláznili výtahy a my skoro 15 minut čekali, než nás něco z horních pater odveze dolů. Takže přesun na další schůzku, prostě sprintem. Jak taky jinak? Paní europoslankyni Kateřině Konečné za dvě hodiny letělo letadlo do Prahy. Ale i tak, jsme si stihli povědět o její snaze a motivaci podporovat Expedici Mars, ostatně už jsme domluvení, že příští rok jede na trip po institucích Evropské kosmické agentury s námi.
Posledním bodem bylo Parlamentárim, návštěvnické centrum Evropského parlamentu. A ano, viděli jsme ji. Nobelovu cenu, která vlastně patří z nějaké stomilióntiny každému z nás, Nobelovku Evropské unie.
Na závěr dne, už jen rychle proletět centrem, vyfotit fotky, nakoupit čokoládu, vyzkoušet pravé Belgické hranolky a spát, Zítra totiž měníme zase zemi. Takže hurá do Holandska, další vědecké centrum Evropské kosmické agentury čeká!
Michal Vyvlečka,
velitel Expedice Mars
Předcházející díl: Evropské středisko vesmírných operací ESA ESOC